Zahajuji kampaň za nepřímou volbu prezidenta

úterý 2. červenec 2013 16:35

Dlouho jsem váhal, zda na toto téma vůbec něco psát. Chtěl jsem se vyvarovat otřepané větě, já vám to říkal. Odkazuji na dva články na blogu v Lidovkách (Přímá volba prezidenta je nesmysl z 16. 6. 2011 a Argumentace proti přímé volbě prezidenta z 13. 1. 2012). V nich jsem se obával především nevyhovujícímu vztahu mezi vysokou legitimitou prezidenta z přímé volby, která ovšem není podložena pravomocí. Tudíž musí zákonitě dojít ke střetu mezi premiérem, představitelem mocí výkonné, parlamentem, jako moci zákonodárné a prezidentem, který si bude usurpovat pravomoci, které mu nenáleží. Nechci se zabývat přímo konkrétním případem bezprecedentního jednání prezidenta při jmenování vlády, ale hodlám poukázat na možnost horších dopadu pro parlamentní demokracii, než existuje v současné situaci.

Demokracie bývá nejvíce ohrožena v době krizí. Líbivá hesla, zkratkovitá černo-bílá řešení postavená proti pomalé, často se lopotící demokracii, svoboda slova přinášející tu pravdivé, tu tendenční a nepodložené informace o kradoucích politicích a jejich provázáni se světem obchodu, jsou dokonalým podhoubím pro nastolení nějaké formy totality. Stačí k tomu lidem zvolená hlava státu, nevolená vláda odborníků zastupující zájmy korporací, podpora odborů a máme zde atmosféru ne nepodobnou nástupu fašismu v Itálii. Podívejme se na všechny iniciativy, počínaje Holešovskou výzvou a konče hnutím za přímou demokracii. Vše vypadá báječně, všichni o všem rozhodují, všichni všechno kontrolují, mezi politiky se nedostane nikdo, kdo není delegován jako „odborník a slušný člověk“. Jediná vada na kráse je, že lidé volení přímo, nebo jmenovaní, se nemají komu zodpovídat. Heslo, zodpovídám se svým voličům, je zodpovídat se neadresné mase neidentifikovatelných lidí.

Současný destruovaný parlamentní systém, má přeci jen nějakou kontrolu. Moc výkonná, představovaná vládou, se musí opírat o přízeň parlamentu, tedy zvolenou většinu. Každá politická strana, každý jedinec za ní zvolený, se musí bát, že nebude opět zvolen, nebo že se nedostane na kandidátku strany. Prezident je svým způsobem také zástupce výkonné moci. Protože však není volen parlamentem, nikomu se nezodpovídá. Občané mají jen pocit, že si jej sami zvolili. Vyhraje-li nějaký líný populistický trouba, nic se neděje. Člověk má akorát pocit zbytečnosti takové volby a nám šetřílkům je ještě líto peněz vynaložených na kampaň i volby. Zvolí-li se aktivní a schopný populista, to může být ouvej. Může vést otevřenou kampaň k volbě do sněmovny, může si najmenovat ústavní soud ke své podobě a zvítězí-li ještě jeho frakce v senátu, je otevřena cesta ke změně ústavy. Stejně tak to proběhlo v Itálii, stejně tak to proběhlo v Německu.

Navzdory všem populistům zahajuji kampaň za nepřímou volbu prezidenta.

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Hodlám glosovat současné politické dění, informovat o migraci v rámci EU a pokusit se svými názory vylepšit vztah mezi českou majoritní společností a její minoritou žijící v cizině.

Tomáš Grulich - původním povoláním historik se specializací na moderní dějiny a národnostní vztahy. V současné době člen Senátu PČR za ODS, člen Výboru pro záležitosti EU (specializace migrace, ochrana hranic, azyl a další záležitosti vnitra a justice) a předseda Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí. Člen zastupitelstva Prahy 12.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora