190 let od prvního příchodu Čechů do rumunského Banátu

čtvrtek 30. květen 2013 17:54

Průvod Čechů z Banátu Bukureští

Po vytlačení Osmánské říše z Balkánu připadla jižní oblast dnešního Rumunska a kus Srbska k Rakouské říši (1718). Tehdejší Banát se stal hraničním územím, kde byly zbudovány vojenské posádky. Ty zas potřebovaly určité zázemí zemědělců a řemeslníků ke svému každodennímu životu. Oblast se začala osídlovat ponejprv obyvateli dnešního východního Německa, především ze Saska. Naposledy došlo na hornatou část mezi Dunajem a řekou Nerou. Bylo to neobydlené a nehostinné místo, které se začalo osídlovat v roce 1823 Čechy a českými Němci ze západních a jihozápadních Čech. Kolonizace se ujal obchodník se dřevem Magyarly. Ten nejprve vytěžil dřevo, prodal, a pomocí náborářů přilákal Čechy do Banátu.

V roce 1823 se první skupiny lidí z Klatovska, Plzeňska a Chodska, pěšky a s vozy taženými voly vydaly na své první shromaždiště v Českých Budějovicích. Odtud putovaly do Vídně a z této poslední zastávky v civilizaci do Banátu plného divoké zvěře, daleko od ostatních vesnic. Čechy lákal dobrý výdělek v lese, zdarma dřevo na stavbu domů a svobodné obdělávání půdy, kdy zisk zajišťoval odběr potravin vojenskými hraničními útvary. Nebyli sami cizinci v nehostinné krajině. Před nimi se vedle zmíněných Němců kolonizace účastnili i Francouzi, Bulhaři, Maďaři a Slováci.

Na první české osídlence navazovaly další vlny migrantů, a to v letech 1824 a 1825. Na padesát českých rodin v roce 1863 osídlilo nejsevernější úrodou část Banátu, když opustily Časlavsko a Přeloučsko. Nejkompaktnější české osídlení probíhalo v letech 1826 až 1830, kdy byly založeny vesnice Elisabethfeld, St.Helena, Eibenthal, Ravensca, Weitzenried, Schnellersruhe, Frauenwiese a Schumitza. Život zde byl velmi tvrdý. Mnozí nevydrželi a odešli do Slavonie, nebo se vystěhovali  do dalších států Jugoslávie, Bulharska, Jižní Ameriky a Austrálie.

Po vzniku Československa v roce 1918 byla nejprve deklarována rozsáhlá reemigrační akce, která se nakonec realizovala jen ve velmi omezeném množství. V rámci tohoto plánu se přestěhovalo několik rodin z Rumunska na Žitný ostrov. Vysídlení Němců po II. světové válce vedlo k výraznému úbytku pracovních sil. Tehdejší plánovači se pokusili krýt manko pracovního trhu reemigrací. Z Rumunska tehdy přišlo do Československa asi 10 000 lidí. Nejvíce z nich se usadilo na Chebsku. Zažívali stejně rozporné pocity, jako jejich předci při příchodu do Banátu. Emisaři československé vlády jim slibovali bohaté statky plné dobytka. Často jim však byla přidělena stavení rozbitá a vykradená. Opět začínali znovu.

Komunistický režim v Rumunsku se staral jen o výrazně viditelná města. V českých vesnicích v horách chcípnul pes. Život se zde zastavil na úrovni přelomu 19. a 20. století. Po roce 1989 řešilo Německo radikálně situaci v německých vesnicích v Rumunsku. Všem obyvatelům nabídli návrat do Německa a většina jich jej také přijala.

Kontakty českých vesnic s Českou republikou se také prohloubily.  Náš přístup byl však jiný a spočíval v konkrétní pomoci, například vysíláním učitele češtiny, pomoci při vybudování příjezdových komunikací apod. Rozvinul se také cestovní ruch a již existují specializované cestovní kanceláře vyvážející zájemce z ČR do Banátu. Mladší lidé odchází z nehostinných míst Rumunska a přesídlují mimo jiné také do České republiky. V současné době žije v Rumunsku kolem 3 000 Čechů. Jejich počet bude přirozeně ubývat a postupně se stane součástí historie obou zemí.

V květnu letošního roku byly v Bukurešti otevřeny dvě fotografické výstavy, jež se staly součástí dnů Čechů v Rumunsku, který probíhal ve skanzenu Muzeum venkova v hlavním městě Bukurešti. Od jedné výstavy umístěné prostorách stanice metra se vydal barvitý průvod Čechů v krojích s harmonikami směrem do restaurace La Historia, kde si člověk připadal jak na zábavě v české vesnici. Je obdivuhodné, že potomci Čechů, kteří přišli do Rumunska před 190 lety si zachovali svou českou identitu a svůj jazyk. V lásce k vlasti se od nich máme co učit.

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Hodlám glosovat současné politické dění, informovat o migraci v rámci EU a pokusit se svými názory vylepšit vztah mezi českou majoritní společností a její minoritou žijící v cizině.

Tomáš Grulich - původním povoláním historik se specializací na moderní dějiny a národnostní vztahy. V současné době člen Senátu PČR za ODS, člen Výboru pro záležitosti EU (specializace migrace, ochrana hranic, azyl a další záležitosti vnitra a justice) a předseda Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí. Člen zastupitelstva Prahy 12.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora