Neudělení politického azylu ukrajinské „pornomámě“ Anastasii Hagen

čtvrtek 3. leden 2013 21:32

Poslal jsem článek do Lidovek asi kolem poloviny prosince s nadějí, že bude uveřejněn jako protiváha k článkům Petry Procházkové. Nestalo se, je to na blogu. V posledních týdnech se na stránkách našich novin často objevují články o Anastasii Hagen  nazývanou „pornomáma“, v souvislosti s její žádostí o politický azyl v České republice. Většina článků se podivuje nad tím, proč výše zmíněná Ukrajinka nedostala azyl a české státní úřady jsou vykreslovány jako necitlivé bestie. Za její ochranu se postavili i někteří představitelé naší katolické církve. 

Předtím, než začneme vynášet nějaké soudy, je vhodné se především zamyslet nad funkcí politického azylu ve světle mezinárodních smluv. Žadatel o mezinárodní ochranu musí prokázat, že:

„a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ Tolik citace ze Zákona o azylu.

Anastsie Hagen přijela do ČR na turistické vízum v únoru 2011 se dvěma nezletilými dětmi. Po několika měsících se jí zde narodilo dítě třetí. Podle svých slov Ukrajinu opustila, protože byla v roce 2010 obviněna z šíření pornografie. Novinové články přináší i informace pronásledovaní policií a hrozbě odebrání dětí na Ukrajině.

 Nepovažuji Ukrajinu za zářný vzor demokratické republiky, nicméně je na ní ve světě pohlíženo, jako na bezpečný stát. Paní Hagen je vdaná, její manžel žije převážně v Ruské federaci a v ČR jí často navštěvuje, a pokud je mně známo, sám o mezinárodní ochranu v České republice nežádal. Tedy, i kdyby došlo k odsouzení paní Hagen na Ukrajině, nemusí jít zákonitě o odebrání dětí, o které se může postarat otec, nebo další příbuzní. Žadatelce o azyl nehrozí, že její děti skončí v nějakém státním sirotčinci. Ani případné odsouzení za šíření pornografie je těžké považovat za pronásledování z důvodů politických, náboženských, rasových, národnostních.

 Žádosti o mezinárodní ochranu v ČR vyřizuje státní správa (konkrétně Ministerstvo vnitra). Proti jejímu rozhodnutí se může žadatel obrátit k soudu, aby přezkoumal správní rozhodnutí příslušného úřadu. První žádost o azyl podala paní Hagen již během prvního týdne svého pobytu v ČR v roce 2011. Odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra ČR rozhodl žádosti nevyhovět, protože žadatelka nesplňovala podmínky dané azylovým zákonem. Žadatelka se odvolala ke Krajskému soudu v Brně, který potvrdil správnost rozhodnutí Ministerstva vnitra. Soud neshledal, že by paní Hagen a její rodina byli terčem takového jednání, které by se vzhledem ke svému charakteru a intenzitě dalo označit za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Prakticky stejně se vyjádřil i Nejvyšší správní soud v Brně začátkem letošního roku, když odmítl kasační stížnost paní Hagen.

 Tedy shrnuto, české úřady odmítly žádost o azyl a jejich rozhodnutí bylo přezkoumáno dvěma nezávislými soudy. Z hlediska správnosti rozhodnutí není pochyb. Je zde ovšem i hledisko lidské. Paní Hagen nepopírá, že se živila jako filmová pornohvězda a že řadu těchto filmů natočila i v České republice. Podle analýzy webových stránek je patrné, že se zúčastnila i natáčení pornografických filmů ve vysokém stupni těhotenství, tedy v době, kdy již podala žádost o azyl. Objevuje se také v nabídce eskortních služeb. Nehodlám soudit morální aspekt jejího chování, nejsem prudérní, a abych se nemusel vystavovat hodnocení, pohlížím na její konání, jako na práci. Z tohoto hlediska by jistě bylo logičtější, aby si paní Hagen požádala o pracovní vízum. Není totiž sporný jen její způsob obživy, jako častější zkušenost, že uchazeči o azyl v minulosti zneužívali tento institut k vstupu na pracovní trh. Například v roce 2001 vstoupil v platnost zákon, že žadatel o mezinárodní ochranu má automatické povolení ke vstupu na český trh práce. Během tohoto roku stoupl počet žadatelů na více než18 000 a z toho téměř 5 000 bylo z Ukrajiny. Následný rok po novele zákona, kdy automatický vstup žadatele o azyl na trh práce byl zrušen, klesl počet žadatelů na 8 000.

 Veškeré uvedené informace jsou z veřejných zdrojů. Vkrádá se tedy otázka, proč je v našich médiích takový humbuk při neudělení azylu paní Hagen, když z právního i etického pohledu není o rozhodnutí pochyb. V tomto směru se mě stále vybavuje, jaké články se objevovaly v novinách, když byl udělen azyl manželu vězněné bývalé ukrajinské premiérky panu Tymošenkovi . V tehdejších článcích se to hemžilo otázkami, proč dostává azyl prominent a nikoliv prostý občan. Jak české úřady nadbíhaly prominentům. Je snad důvodem dát rovnítko pro udělení azylu filmové pornohvězdě a manželu premiérky? Kdy výsledkem budou palcové titulky, že ČR dává politický azyl stejně pornohvězdě, jako manželovi odsouzené premiérky a jsou tedy stejné kategorie?  

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Hodlám glosovat současné politické dění, informovat o migraci v rámci EU a pokusit se svými názory vylepšit vztah mezi českou majoritní společností a její minoritou žijící v cizině.

Tomáš Grulich - původním povoláním historik se specializací na moderní dějiny a národnostní vztahy. V současné době člen Senátu PČR za ODS, člen Výboru pro záležitosti EU (specializace migrace, ochrana hranic, azyl a další záležitosti vnitra a justice) a předseda Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí. Člen zastupitelstva Prahy 12.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora