Čech anebo Evropan

středa 12. září 2012 16:11

Již poněkolikáté jsem obdržel reakci MUDr. Černého z Německa na můj článek, dotýkající se Čechů v zahraničí. Doktor Černý se podepisuje jako občan EU, nikoliv jako občan Česka. Již několikrát jsem na jeho připomínky chtěl reagovat, ale má tak uzavřené názory, že se mně to vždy zdálo zbytečné. Udělám však výjimku a odpovím - nikoliv přímo jemu, ale prostřednictvím tohoto článku. Dostane se mu tak možnosti diskutovat o svých tezích veřejně. Úplná odpověď vyžaduje více místa, než kolik omezený počet povolených úhozů dovolí. Přesto odpovím na všechny otázky, které se v dotazech pisatele objevují.

Dovolte mi nejprve ocitovat celou reakci pana MUDr. Černého na můj článek o vyhlášení ankety Zahraniční Čech 2012, aby čtenář neztratil kontinuitu:

Vztah k rodné zemi“

po své emigraci v sedmdesátých letech jsem se vždy hrdě hlásil k Československu - všude! Nyní se ale k Česku, když nemusím, vůbec, ale vůbec nehlásím a česky nemluvím. Je mi stejně sympatická třeba slavná herečka Sandra Bullock , jejíž matka je Němka a její mateřština , kterou samozřejmě dobře ovládá je němčina . Ale žije už pres 20 let v USA, když jí ale německy reportér třeba na oscarovém obřadu v Hollywood osloví německy, odpovídá jen anglicky a německy nemluví vůbec. Ztotožňuje se s USA stejně jako já s naší EU a mám stejně rád Francouze, Španěle a ostatní, stejně jako Němce. Když někde čtu "České brambory" nebo "deutsche Kartoffel" udělám kolem nich velký oblouk. Provinční nacionalismus typu toho českého zloděje Klause je mi odporný.

dr.med.cerny, obcan EU, ale ne Česka

 

Již mnohokrát jsem psal o své dlouholeté práci zaměřené na zlepšování vztahů mezi českou minoritou žijící v cizině a majoritou doma. Nejraději hovořím o české diaspoře, v níž jsme všichni Češi, jen každý z nás žije jinde. Tato premisa však funguje jen tehdy, má-li dotyčný skutečný pocit, že k této komunitě náleží. Jde o rozhodnutí každého z nás. Znám celou řadu lidí žijících v cizině, kteří z různých důvodů nechtějí mít žádný vztah se svým rodištěm. Doma se zásadně nemluví česky, děti nevědí téměř  nic o zemi původu svých rodičů. Je to projevem jejich svobodné vůle - sami se vyřadili z národního svazku a přijali identitu jinou. Tak se dělo v minulosti, tak se děje i nyní a, ač mně to může být líto, bude se tak dít i v budoucnosti.

Lítost není však projevem odsouzení. Jsem Čech, jsem jím rád a jsem na to hrdý. Nenávidím větu: „To se může stát jen u nás v Čechách“. Tento můj postoj ale rozhodně není projevem nacionalismu. Jen si uvědomuji, že v České republice se dějí nejen věci špatné, ale i věci dobré. To neznamená, že není co zlepšovat. Jsou věci a činy, na které lze být hrdý a jsou i takové, za které je třeba se stydět, ale tak je to všude na světě. Němci by neměli právo na existenci za koncentrační tábory, Francouzi za válku v Alžíru a Indočíně, Rusové za Stalina a tak bych mohl pokračovat.

Český občan, německý občan a evropský občan. Identita není jednoduchou kategorií. Je mnohovrstevná. Žiji v Praze – Modřanech, mám Modřany rád a když přijíždím na Smíchov, přijíždím jako Modřaňák, když do Plzně jako Pražák, do Německa jako Čech a do USA jako Evropan. Pravda je, že s evropským občanstvím mám přeci jen určitý problém. Připomíná mi definici národů Josefa V. Stalina. Ten považoval národní příslušnost jako buržoazní přežitek, který působením socialismu zmizí a objeví se vyšší kategorie, sovětský národ. (To se mu naštěstí nepovedlo.) Mám obavu, že tlak na zřeknutí se národní identity ve prospěch evropského občanství povede spíše k projevům nacionalismu více, než spolupráce národních států v Evropské unii na základě smluvních vztahů. Není to jen dedukce, ale fakt opřený o skutečný růst nacionalistických stran v Holandsku, Finsku, Maďarsku, Francii a dalších státech EU.  

Vaše příklady se Sandrou Bullock, českými a německými bramborami jsou spíše úsměvné než argumentační. Herečka žije v USA, odpovídá novináři na území Ameriky, proč by mu měla odpovídat německy? Brambory. Já si nejraději kupuji brambory označené jako roudnické, a to jsem v Roudnici byl jen jednou. Prostě mi chutnají a vím, že je tam pěstují dobře. Bílé víno například nejraději piji české, německé, nebo rakouské a červené ze států na jih od Alp.

Jestli si můžu dovolit Vám dát radu, tak mé články prosím nečtěte. Udělá Vám to jen dobře.

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Hodlám glosovat současné politické dění, informovat o migraci v rámci EU a pokusit se svými názory vylepšit vztah mezi českou majoritní společností a její minoritou žijící v cizině.

Tomáš Grulich - původním povoláním historik se specializací na moderní dějiny a národnostní vztahy. V současné době člen Senátu PČR za ODS, člen Výboru pro záležitosti EU (specializace migrace, ochrana hranic, azyl a další záležitosti vnitra a justice) a předseda Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí. Člen zastupitelstva Prahy 12.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora