Zahraniční Čech roku 2012 – rozpaky nad akcí

středa 5. září 2012 22:29

S Ottou Ulčem

Česká televize a Český rozhlas vyhlásily anketu o nejvýznamnějšího Čecha nebo Češku ve světě. Je jistě dobře, že si společnost uvědomuje existenci české diaspory. Někteří z nás zkrátka žijí ve vlasti, jiní zase v cizině. K České republice se v zahraničí hlásí kolem dvou miliónů lidí. Ti tvoří velmi různorodou skupinu zahrnující potomky vystěhovalců sahající někdy do 19. století a také občany, kteří odešli po roce 1989. Mnoho krajanů představují exulanti, kteří opustili republiku před totalitními režimy, ať již nacistickým, nebo komunistickým. 

Rozpaky tak budí především úzký výběr pouhých dvaceti osobností do ankety. Nikoliv pro osoby samotné - řadu z nich osobně znám a velmi si jich vážím - ale co ti ostatní? Jsou méně významní? Kdo a jak stanovil kritéria? Není to pro nevybrané urážlivé? Odtud plynou mé rozpaky nad anketou.

Nejsem natolik zdatný v marketingu, abych dokázal vyhodnotit pozitivní dopad akce na českou společnost. Navštívil jsem spoustu míst v cizině a setkával se s lidmi, kteří se hrdě hlásili ke svému českému původu. Celá řada z nich se na mě pravidelně obrací se žádostí o uzákonění možnosti dvojího občanství. Občas se najdou jednotlivci, kteří budou chtít zneužít tohoto statusu, aby dostali snadno schengenské vízum. Naprostá většina žadatelů však jen nezištně touží po občanství své rodné země. Chtějí vyjádřit svou identitu, která u nich někdy nebývá jednoduchá. Aby přežili, museli se přizpůsobit, přijmout cizí kulturní vlivy, ale srdcem jsou mnohdy většími Čechy než my doma. Zářným příkladem je Brazilec Evandro Trachta, vnuk ředitele Baťovy kolonizační společnosti, který se narodil v Brazílii. Na prsa si nechal vytetovat spojenou českou a brazilskou vlajku. Není to jen nějaký efekt, určený k přilákání pozornosti. Jedná se o projev vnitřního pocitu brazilsko-české identity.

Základním kritériem pro výběr české osobnosti žijící v zahraničí by měl být především aktivní vztah ke své vlasti. Teprve pak by mělo následovat postavení, kterého dotyčný dosáhl svou pílí, vzděláním a charakterem. Nyní bych mohl ze své vlastní zkušenosti, a dokonce i jen z literatury nebo z doslechu, jmenovat celou řadu lidí, které bych rád v anketě viděl. Jen Společnost pro vědu a umění, založená roku 1958 ve Washingtonu, eviduje minimálně stovky, ne-li tisíce, významných vědců a umělců na všech věhlasných univerzitách světa.

A pak je zde spoustu osobností stojících mimo organizace. Kdo z nich je významný pro naši společnost? Martina Navrátilová nebo Lucie Slavíková – Boucher, která odešla do ciziny po roce 1989, a z jejíž iniciativy bylo založeno již 32 škol, kde se děti vyučují češtině? Je pro nás důležitější Jaromír Jágr nebo Oldřich Černý, nestor krajanského hnutí, který jako první organizoval po roce 1989 vztahy mezi českou minoritou a majoritou, přičemž nedosáhl ve vědeckém světě proslulosti? Nebudu již žádné osobnosti vyjmenovávat, mám strach, že na někoho zapomenu. Takovou odvahu jako Česká televize a Český rozhlas nemám. Neumím předvídat, jak Češi budou v anketě hlasovat. Vtipně to vyjádřil v emailu, který jsem nedávno dostal, jeden ze zařazených do "top twenty", spisovatel Otta Ulč: „Jsem zvědav, který sportovec, nejspíš  hokejista, tohle vyhraje. (Dva dobráci se smyslem pro absurdno dali svůj hlas mé nepatrnosti, ač neschopen se na bruslích udržet.)“ 

Budu velmi rád za Vaše názory na zmíněnou anketu.

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Hodlám glosovat současné politické dění, informovat o migraci v rámci EU a pokusit se svými názory vylepšit vztah mezi českou majoritní společností a její minoritou žijící v cizině.

Tomáš Grulich - původním povoláním historik se specializací na moderní dějiny a národnostní vztahy. V současné době člen Senátu PČR za ODS, člen Výboru pro záležitosti EU (specializace migrace, ochrana hranic, azyl a další záležitosti vnitra a justice) a předseda Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí. Člen zastupitelstva Prahy 12.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora