Vzpomínka na Jana Antonína Baťu

čtvrtek 23. srpen 2012 13:52

S Dolores Baťovou a její dcerou Guiomar na ranči.

Dnes si připomínáme 47. výročí úmrtí Jana Antonína Bati. Zemřel 23. srpna 1965 v Brazílii. Měl jsem možnost navštívit brazilské město Batayporu, jedno z pěti měst, které Jan Antonín Baťa ve svém novém působišti založil po II. světové válce (jména dalších měst jsou: Batatuba, Indiana SP, Mariapolis a Bataguassu). Setkal jsem se zde i s jeho vnučkou paní Dolores Baťovou. Výročí smrti Jana Antonína Bati stojí za malou vzpomínku.

Jan Antonín Baťa byl nevlastním bratrem budovatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Po jeho smrti se stal novým majitelem celé společnosti (syn Tomáš a jeho matka získali z Tomášova dědictví, zjednodušeně řečeno, finanční náhradu). Jan Antonín Baťa z již rozsáhlé obchodní společnosti udělal skutečné celosvětové obuvnické impérium. Nebyl to však jen „bezduchý kapitalista“. Například v roce 1937 uskutečnil cestu kolem světa, kde hledal nová odbytiště a obchodní spojení. Na cestu s sebou vzal mladého fotografa a kameramana, známého svým levicovým smýšlením, Alexandra Hackenschmieda. Za Baťovy peníze natočil sociálně kritické snímky z Asie Chudí lidé, Řeka života a smrti a další. Prakticky v předvečer okupace Československa, 13. března 1939, opustil Československo. Jeho vztahy k exilu vedeného Dr. Edwardem Benešem byly napjaté. Beneš jej obvinil z kolaborace s nacisty a přesvědčil o tom i spojence, čímž Baťovi znemožnil například pobyt ve Spojených státech amerických. To byl důvod, že se uchýlil do Brazílie, kde již v předválečné době zakoupil rozsáhlé pozemky původně určené především na farmy pro zajištění hovězích kůží. I přes tato příkoří se Jan Antonín Baťa stal nejštědřejším přispěvovatelem československého odboje za II. světové války.

Ani v roce 1945 se však nezbavil nálepky kolaboranta. Podniky v Československu byly znárodněny a mezinárodní soud mezi ním a jeho synovcem Tomášem Baťou nevyzněl v jeho prospěch. Až teprve v roce 2007 uznal soud v ČR Jana Antonína Baťu nevinným. Nápravy majetkových křivd se však jeho rodina zatím nedočkala.

Vnučka Dolores Baťová vzpomínala, jak se dědeček Jan opět začal vzmáhat v Brazílii. O všechen majetek ve světě přišel a zůstaly jen pozemky v Brazílii. Na nich založil kolonizační společnost a zbudoval celkem pět menších měst. Sám si ponechal jednu farmu, kde dnes hospodaří Dolores Baťová se svou dcerou Guiomar. Na ranči o rozloze 2.500 ha chová kolem 3.000 ks hovězího dobytka. Jen informace pro naše zemědělce - o celý podnik se stará šest lidí. Přes všechny životní peripetie nikdy nezanevřeli na svůj český původ. V Bataypoře bylo dokonce otevřeno muzeum českého přistěhovalectví do Brazílie, které je vedeno vnukem ředitele Baťovi kolonizační společnosti Evandrem Trachtou.

Dolores Baťová spravuje i pozůstalost po svém dědečkovi. Zde čekají deníky a další písemnosti na některého z badatelů, aby mohl být zpracován pravdivý pohled na jednoho z velkých mužů českých a československých dějin.

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Hodlám glosovat současné politické dění, informovat o migraci v rámci EU a pokusit se svými názory vylepšit vztah mezi českou majoritní společností a její minoritou žijící v cizině.

Tomáš Grulich - původním povoláním historik se specializací na moderní dějiny a národnostní vztahy. V současné době člen Senátu PČR za ODS, člen Výboru pro záležitosti EU (specializace migrace, ochrana hranic, azyl a další záležitosti vnitra a justice) a předseda Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí. Člen zastupitelstva Prahy 12.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora