Fridolín Hoyer – otec českého boxu

pondělí 7. květen 2012 16:54

Česká republika má profesionálního mistra světa v boxu Lukáše Konečného. Poslouchal jsem s ním nedávno rozhovor v rozhlase, kde zazněla otázka k historii našeho boxu. Vzpomínalo se na Bohumila Němečka, Júliuse Tormu. Pořád jsem čekal kdy se ozve jméno zakladatele boxu Fridolína Hoyera, který stál u kolébky většiny silových sportů. Nebyl to ledajaký boxer s tvrdým úderem, ale jeho život by stál za filmové či televizní zpracování a neskromně můžu dodat, že by nám jej kdekdo z ciziny mohl závidět. Nebyl to žádný vymlácený svalovec, ale inteligentní a schopný obchodník s cvičením a zdravým životním stylem.

Fridolín Hoyer před I. světovou válkou.jpgFridolín Hoyer se narodil v poměrně chudých poměrech v Praze v roce 1868. Mezi osmi sourozenci si musel vydobýt své místo k životu. Učil se kotlářem a mostařem v pražské Rustonce, jedné z prvních strojírenských fabrik v Karlíně. Jako mladý jinoch vstoupil do karlínského Sokola a všestranně se věnoval tehdejšímu cvičení. Holdoval lehké atletice, šermu a pod vedením cvičitele Juliuse Grumlíka zápasil. Fascinoval jej svět siláků předvádějících se v karlínském varieté. Silovým sportům v Sokole moc nepřáli. Považovali je za cirkusovou zábavu nehodící se do Tyršova dědictví. Proto se svými přáteli Josefem Balejem a Josefem Soukupem založil Fridolín Hoyer v roce 1894 Klub atletů Žižkov, který následujícího roku přejmenovali na 1. těžkoatletický klub Žižkov. K tomuto období se váže kouzelná historka.

Těžcí atleti si nechali ve smíchovské Tatrovce udělat jednoroční činku úctyhodné váhy. Na Žižkov ze Smíchova jí vezli na příruční kárce. Cesta byla dlouhá a hospod mnoho, častěji se zastavovali, aby si odpočali a doplnili tekutiny. Při té příležitosti se v pražských výčepech objevila nová zábava. Činku postavili na noviny a soutěžili, kdo činku jednou rukou zvedne a noviny vytáhne. Téměř nikomu se to nepodařilo, až v jedné hospodě přišla číšnice Mařenka a se slovy „Chlapi co tu blbnete?“ sebrala činku do jedné ruky a odnesla ji do kuchyně. Na její počest byl ihned pokřtěna činkou „Mařenkou“. (Mimochodem, nachází se ve sbírkách oddělení dějin tělesné výchovy a sportu v Národním muzeu v Praze).Pohled do tělocvičny F. Hoyera. Foto: Rudolf Bruner-Dvořák

Počátky silových sportů stály na pomezí mezi cirkusem a sportem. Legrace to však nebyla. Vykládalo se, že Fridolín Hoyer žongloval třemi desetikilovými železnými koulemi. Pánové, zkuste to někdo. Do této společnosti siláků a zápasníků přinesl Fridolín Hoyer první kožené boxerské rukavice. Veřejnost však boxu nepřála, považovala jej za příliš krutý. První veřejný zápas spatřila Praha v Plodinové burze v roce 1910, kdy konečně c. k. úřady povolily exhibiční zápas mezi Fridolínem Hoyerem a Němcem Waldemarem Sandem. Zápas probíhal pod přísným dohledem policie. Boxeři nesměli vést údery do obličeje a případné objevení krve bylo záminkou k ukončení zápasu.

Fridolín Hoyer ještě před první světovou válkou založil školu tělesné kultury, kde pěstoval i zdravotní tělocvik. První tělocvičnu otevřel na Karlově náměstí a později ve sklepních místnostech hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí. Jeho způsob kondičního cvičení byl na svou dobu obdivuhodný. Syn Jiří se narodil s křivicí a lékaři prorokovali jeho invaliditu. Táta si jej vzal do parády tak, že v roce 1912 se Jiří stal mistrem Evropy v boxu ve středFridolín Hoyer, potrét od Františka Drtikola.jpgní váze.

Do Hoyerovi školy začali chodit filmové a divadelní hvězdy, aby se udržely v dobré fyzické kondici. Setkávali se zde s policisty poté, co Hoyer vyhrál, jak bychom dnes řekli, tender na udržování fyzické zdatnosti policejního sboru. To vše přilákalo pražskou smetánku do Hoyerovy tělocvičny. Stínovému boxu se věnovaly i ženy. Není proto divu, že do Zlaté husy našel brzo cestu i módní fotograf František Drtikol, který zde nacházel objekty pro své nejen ženské, ale i mužské akty.

Mladý Jiří Hoyer pracoval v otcově podniku a styk s uměleckou branží jej vynesl mezi filmové herce. Nebyl i bez hudebního nadání a vedle sportu se věnoval zpěSyn Fridolína Hoyera Jiří - mistr Evropy ve střední váze, příležitostný herec a zpěvák.jpgvu. Byl například členem tehdy velmi populární kabaretové skupiny Červená sedma.

Ještě jedna věc stojí rozhodně za zmínku. V letošním roce vzpomínáme 70. výročí atentátu na říšského protektora R. Heydricha. V době okupace se Hoyerova škola stala místem konspirativních schůzek. Jiří byl zapojen do ilegálního hnutí v organizacích V boj! a Jindra. V tělocvičně přespali roku 1942 po atentátu na Heydricha parašutisté Gabčík a Kubiš.

Po válce byla škola znárodněna a přejmenována na T. j. Zdraví. Jiří Hoyer, sice nikoliv jako majitel, zde pracoval prakticky až do své smrti  v roce 1974.

Pánové a dámy scénáristi a dramaturgové. Zde je unikátní a velmi přitažlivý námět, který je plný siláků, sličných žen, módních fotografů. Vypiplat s nemocného syna mistra Evropy v boxu, zapojit se do odboje za 2. světové války, to vše stojí za povšimnutí. Hrdinů zase tolik nemáme.

Kabinetní ateliérová fotografie F. Hoyera v boxerské pozici.jpg

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Tomáš Grulich

Hodlám glosovat současné politické dění, informovat o migraci v rámci EU a pokusit se svými názory vylepšit vztah mezi českou majoritní společností a její minoritou žijící v cizině.

Tomáš Grulich - původním povoláním historik se specializací na moderní dějiny a národnostní vztahy. V současné době člen Senátu PČR za ODS, člen Výboru pro záležitosti EU (specializace migrace, ochrana hranic, azyl a další záležitosti vnitra a justice) a předseda Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí. Člen zastupitelstva Prahy 12.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora